Používá se nejčastěji ke zhotovování dodatečných prostupů skrze stavební konstrukce. Může jít o konstrukce svislé nebo vodorovné, nosné nebo nenosné. Prostupy mohou mít podobu jednoho vrtu nebo může jít o soustavu vzájemně se překrývajících vrtů. Takový způsob vrtání je označován jako „perforování“ konstrukce a používá se pro zhotovování prostupů např. obdélníkového tvaru nebo pro rozšiřování stávajících otvorů tam, kde nelze použít jinou technologii (řezání) nebo by její nasazení bylo složité případně neekonomické. Prostupy se používají pro vedení instalací TZB případně různých médií v provozech průmyslových staveb, jako přístupové a odvětrávací otvory apod.

Jádrové vrtání se dále používá pro realizace průzkumných vrtů a vrtů pro odběr zkušebních vzorků. Široké uplatnění má rovněž při kotvení nejrůznějších konstrukcí (ocelové konstrukce, spřažené betonové desky) nebo strojů a zařízení v průmyslových stavbách. Další aplikací jsou pomocné vrty při řezání stavebních konstrukcí. Jde o vrtání děr v rozích velkých otvorů, aby nedocházelo při řezání k narušování okolních konstrukcí nechtěnými přeřezy, dále otvorů pro protažení diamantového řezného lana nebo otvorů pro protažení manipulačních a vázacích prostředků.

Jádrové vrtání je velmi rychlé, přesné a nevnáší do konstrukce prakticky žádné vibrace. Nevýhodou může být cena. Ceny jsou u vrtání stanovovány podle vrtaného průměru a podle délky vrtu. S rostoucím průměrem a délkou se cena zvyšuje.

Charakteristika a možnosti jádrového vrtání

Nejzákladnější informací je, že ačkoli se mluví o jádrovém vrtání, materiál není vrtán, ale frézován. Během vrtání dochází k odhalování jednotlivých diamantových krystalů na čele a bocích segmentu a ty provádějí frézování. Diamanty jsou přidržovány na místě pomocí kovové matrice. Každý diamant je během práce podporován „chvostem komety“, jenž posiluje vazbu bezprostředně „za” diamantovými krystaly. Vrtné segmenty, které jsou rovnoměrně rozloženy po obvodu vrtací korunky, frézují do materiálu kruhovou drážku o tloušťce, která je rovna šířce segmentu. Není tedy vrtán celý obsah otvoru jako u vrtání pomocí příklepových vrtaček s vidiovými hroty nebo u vrtání ve strojírenství. Vrtací korunka je pomocí motoru roztočena na příslušný počet do materiálu otáček a pomocí ručního nebo strojního přítlaku zatlačována do vrtaného materiálu. Část materiálu oddělená od konstrukce drážkou (= jádro) se „ukládá“ do korunky. Délka vrtu tj. délka jádra je omezena pracovní délkou korunky. Po využití celé pracovní délky korunky je nutné jádro z korunky vyjmout popřípadě z otvoru vylomit a vytáhnout. Po jeho odstranění lze ve vrtání pokračovat s použitím prodlužovacích tyčí.

Jak z výše uvedeného vyplývá, délka vrtu není teoreticky ničím omezena. Prakticky ji omezují manipulační možnosti (manipulace s jádrem, s korunkami větších délek) a možnosti pohonných jednotek. Pokud má být proveden vrt velké délky, je nutná poměrně rozsáhlá příprava, která samozřejmě celou akci prodražuje. Valná většina prováděných vrtů má délky do 1,0 m, což lze bezproblémově zvládat se základním vybavením dodávaných výrobci.

Běžně vrtané průměry se pohybují v rozmezí 10 až 1 000 mm. Nejčastěji vrtané průměry leží v rozmezí 80 až 200 mm. Je možné nechat vyrobit i vrtací korunky s průměrem větším než 1 000 mm. S vrtáním takovýchto velkých průměrů je spojeno množství komplikací. Jedná se především o zajištění dostatečné stability vrtací soupravy a o manipulační možnosti. Například korunka o průměru 800 mm a pracovní délce 500 mm je sama o sobě velmi těžká cca 60 kg. Jádro odvrtané touto korunkou v betonu může, v závislosti na použitém betonu a množství výztuže, vážit až cca 600 kg. Na manipulaci s takovou váhou je potřeba jeřáb eventuálně bagr. Při nutnosti vrtat otvory o průměrech nad 1 000 mm je dobré uvažovat o použití jiné technologie (obvrtání obvodu prostupu, řezání).

Jádrové vrtání lze provádět za sucha a za mokra. Častěji je prováděno vrtání za mokra, protože většinu diamantových nástrojů je nutno chladit vodou. Při suchém vrtání se musejí používat speciální korunky (segmenty jsou přivařeny k nosiči laserem a je jich menší počet, korunky mohou mít v nosiči otvory pro odvod prachu), na vrtací stroj by měl být napojen odsavač prachu (průmyslový vysavač) přes adaptér vsazený mezi motor a vrtací korunku. Za sucha se vrtají především měkčí stavební materiály – zdivo, nevyztužený beton nebo pórobeton.