Teorie a praxe
Ve stavebnictví existují práce, kde lze použití diamantových technologií zvažovat (př.: prostupy cihelnými stěnami). Dále existují práce, které by v dnešní době nebylo prakticky možné provádět bez použití diamantových nástrojů. Jedná se především o dlouhé vrty (v řádech metrů), vrty velkých průměrů (500 a více mm) nebo prostupy (např. pro dveře) v železobetonových stěnách. Přesto se některé firmy snaží provádět i tyto práce pomocí tradičních metod (bourání). Někdy nenasazení diamantových technologií souvisí s neznalostí, jindy se snahou ušetřit, což ne vždy vyjde. Většinou tyto pokusy končí neúspěchem a nakonec stejně musí nastoupit diamantové technologie. Jejich dodatečné nasazení je však obtížnější. Problém může nastat především při dovrtávání částečně vybouraného otvoru (zavrtávání). Pokud se náhodou podaří práce tradičními metodami dokončit, je otázkou, zda celkové náklady na to provedení nebyly vyšší, než náklady, které by bylo nutné vynaložit při nasazení diamantových technologií.
Výhody a nevýhody
Metody diamantových nástrojů jsou alternativou ke klasickému bourání stavebních konstrukcí pomocí pneumatických nebo elektrických bouracích kladiv. Jsou alternativou rychlejší a šetrnější ke konstrukci jako celku. Jejich šetrnost spočívá v tom, že do konstrukce nevnášejí prakticky žádné vibrace nebo otřesy a jsou schopné vytvořit otvor naprosto přesný.
Výhody
- žádné vibrace nebo otřesy
Bourací kladiva pneumatická nebo elektrická působí na bouranou konstrukci rázy. Energie přenesená z bouracího kladiva přes bourací nástroj do konstrukce ve formě rázu umožňuje jeho pronikání do konstrukce (a tím její rozrušování) a vyvolává v konstrukci mechanické vlnění a rozechvívá ji. Toto rozechvění je většinou nežádoucí. Vibrace mohou způsobit vznik trhlin v konstrukci a tím její oslabení. Vždy je potřeba zvážit možnost takové oslabení konstrukce a určit zda je přípustné či nikoliv. Pokud se jedná o exponovanou část konstrukce (nosná stěna, průvlak, sloup, strop) měl by statik kromě vlastní možnosti vytvoření prostupu v konstrukci a jeho vlivu na únosnost, posoudit a navrhnout způsob provedení prostupu.
- přesnost
Při klasickém bourání, zejména železobetonových a kamenných konstrukcí nebo konstrukcí s větší tloušťkou (od cca 300 mm výše), nelze vytvořit otvor s konstantní šířkou a výškou po celé jeho délce. Vybouraný otvor má tedy tvar jakéhosi komolého jehlanu. Na straně odkud se bourá, leží větší postava a na straně, kam se probourává, pak podstava menší. Menší podstava odpovídá svými rozměry požadované velikosti prováděného prostupu. Tento tvar otvoru vznikne jako následek nutnosti manipulovat v konstrukci (v prováděném otvoru) s bouracím kladivem eventuálně s úhlovou bruskou, nutnou k přerušení (vyříznutí) armatury u železobetonových konstrukcí. Poměr velikosti obou podstav se zvětšuje s rostoucí tloušťkou konstrukce. U kamenných konstrukcí navíc může dojít k vypadnutí celých kamenů, které přesahují přes obrys požadovaného otvoru. Následkem toho vznikne otvor mnohem větší a velmi nepravidelný. Celkový objem bouracích prací je tedy podstatně (v závislosti na tloušťce konstrukce) větší než vlastní spočítaná kubatura požadovaného prostupu.
Při použití diamantových nástrojů je vytvořen prostup přesně podle potřeby. Osa prostupu může s rovinou konstrukce svírat libovolný úhel. Tím, že je prostup proveden přesně podle specifikace (rozměry), nejsou nutné žádné velké stavební úpravy.
Přesnost souvisí i s možností vytváření prostupů v blízkosti stávajících rozvodů.
- rychlost
V porovnání s klasickým bouráním jsou práce diamantovými nástroji obecně mnohem rychlejší. Stanovit přesný poměr mezi rychlostmi např. vrtání a bourání nelze. Vše závisí na parametrech materiálu a konstrukce. Pro ilustraci: vrtaný průměr - 100 mm; tloušťka vrtané konstrukce - 500 mm; materiál - žb; čas práce včetně přípravy - 30 až 40 minut. Od rychlosti vlastních prací se odvíjí i možná úspora pracovních sil a také minimální blokování souběžně probíhajících prací na stejném místě (za předpokladu zachová bezpečnostních odstupů podle specifikace výrobce strojů.
- manipulace s odpady
Při práci s diamantovými nástroji vznikají dva druhy odpadů. Prvním z nich je vlastní odstraňovaná část konstrukce. Jedná se vždy o kompaktní celky (válcové vývrty, „kostky“ vyřezané z konstrukce). Manipulace s těmito kompaktními celky a jejich likvidace je samozřejmě snadnější než se sutí z klasického bourání.
Druhým typem odpadu je prach nebo voda. Prach vzniká při suchém řezání nebo vrtání. Voda, která se používá k chlazení diamantových nástrojů, je odpadem při vrtání nebo řezání mokrém. Prach i vodu lze odsávat bezprostředně u nástroje.
- mobilní použití
Stroje pro práci s diamantovými nástroji jsou většinou lehké a mobilní nebo je lze snadno (většinou bez nutnosti použití dalšího nářadí) rozložit na části. Stroje lze nastěhovat do poměrně malých a stísněných prostorů, lze je snadno stěhovat z místa na místo.
- hluk
Diamantové technologie nejsou bezhlučné, ale hladina hluku je v porovnání s bouráním nižší. Vyrábějí se např. řezné kotouče s redukcí hlučnosti. Podstatný rozdíl je také v délce vystavení zvýšené hladině hluku, což souvisí s rychlostí prací.
Nevýhody
Za nevýhodu lze považovat cenu. Diamantové technologie jsou poměrně drahé. Jejich cena je určována pořizovacími náklady na stroje (vrtačky, pily) a především cenami diamantových nástrojů.
Cílem každého investora je postavit novostavbu, provést rekonstrukci nebo adaptaci při minimálních nákladech. Druhým důležitým parametrem při výstavbě je čas. Čím dříve jsou stavební práce hotovy, tím dříve může začít stavba vydělávat. Pokud se dá do souvislosti cena prací prováděných diamantovými nástroji, a čas, za který lze tyto práce provést, a s uvážením všech výše uvedených výhod, celkové náklady pro investora mohou být nižší než při použití tradičních metod tj. bourání.